Město Neratovice - oficiální web města    

Neratovice se nalézají při řece Labi asi 17 km od severního okraje Prahy. Jejich území bylo osídleno téměř nepřetržitě od období neolitu. První písemná zmínka o zdejší vsi se dochovala z roku1227. Poté náležely Neratovice převážně k Lobkovicím, ještě

začátkem 19. století měly pouze 10 čísel, a teprve roku 1884se staly samostatnou obcí.

Růst Neratovic vyvolala především železniční doprava. Roku 1865 tu byla uvedena do provozu trať z Kralup nad Vltavou do Turnova, načež v historicky poměrně krátké době (a ve spojení se sousedními Všetatami) zde vznikla důležitá a rozsáhlá dopravní křižovatka. Tyto možnosti ovšem přilákaly průmysl. V roce 1898 založil v Neratovicích továrnu k výrobě mýdla, svíček a olejůV. B. Goldberg, v roce 1905 tu vznikl závod G. Šebora na výrobu rozmanitých chemikálií.

Obrovský rozmach neratovického chemického průmyslu pak nastal za druhé světové války a zejména po ní, kdy zde došlo k výstavbě gigantického podniku Spolana a menší, ale rovněž významné Lachemy. Přivodilo to zároveň stavbu obytných sídlišť a občanské vybavenosti, růst počtu obyvatelstva a připojení některých sousedních obcí. Roku 1957 pak byly Neratovice povýšeny na město, které posléze dosáhlo kolem 17 tisíc obyvatel.

Ačkoliv jsou Neratovice novodobým, v rovině položeným městem, mají nemálo půvabů. Panelová výstavba se tu prolíná s vilkami a borovými lesíky, hlavním náměstím prochází jedna z železničních tratí a spatříme tady i zajímavou památku, barokní kapli sv. Vojtěcha ze druhé poloviny 17. století. Z rodáků uveďme např. herečku Ljubu Hermannovou (1913-1996).

Ovšem pro návštěvníky nejpřitažlivější neratovickou částí jsou Lobkovice při jihovýchodním okraji města, se zachovalým vesnickým charakterem. Ve 14. století tu stála tvrz, kterou na počátku následujícího věku koupil Mikuláš Chudý z Újezda. Připojením Libiše a Obříství z nich vytvořil jeden ze svých statků. Později se psal jako Hasištejnský z Lobkovic. Byl tudíž zakladatelem jednoho z nejvýznamnějších šlechtických rodů v Čechách, který nejednou zaujímal závažné postavení v dějinách země i habsburské říše.

Na místě lobkovické tvrze byl roku 1679 zbudován A. Portou zámeček, později ještě upravovaný. V 19. století náležel několik desítek let rodině politika a historika Františka Palackého (1798-1876), který zde často pobýval, a v letech 1852 až 1860 pracoval na Dějinách národu českého v Čechách a na Moravě. Později tu žil jeho syn, vynikající geograf Jan Palacký (1830-1908). Oba jsou pohřbeni na lobkovickém hřbitůvku vedle gotického, kolem roku 1700 barokizovaného kostelíka. Připomeňme ještě, že rodina Lobkowiczů prodala zámeček se dvorem v roce 1829, avšak roku 1897 všechno z prestižních důvodů zakoupila opět nazpátek.

Stojí také za zmínku, že na opačném, severozápadním konci Neratovic se nalézá ves Libiš, která je nyní již samostatnou obcí. V Libiši měl mnoho let svůj letní domov spisovatel Václav Štech (1859-1947) a značnou část mládí tu prožil historik umění V. V. Štech (1885-1974). Mezi Libiší a mohutnými objekty Spolany se lze potěšit neposkvrněností rozsáhlé přírodní rezervace Černínovsko. Podobné tůně s lužním lesem upoutají také na pravém labském břehu u Mlékojed. Naproti tomu v části Byšice si připomeneme, že nejenom zde, ale i v několika dalších místech labsko-vltavského meziříčí, prožil své mládí básník Vítězslav Hálek (1835-1874), který tuto krajinu s pohledem ke vzdálenému Řípu zachytil ve svých venkovských povídkách.